Miroslav Donutil: České pohádky dnes připomínají spíš labyrinty než laskavé příběhy

Miroslav Donutil, jedna z nejvýraznějších osobností českého herectví, se stal hostem aktuální epizody podcastu Na jedné vlně s moderátorkou Bárou Divišovou. V rozhovoru se zamýšlel nad vánočními tradicemi, legendárním filmem Pelíšky i odkazem své herecké generace.

Donutil považuje Vánoce za klíčovou tradici, kterou ctí jako sváteční čas klidu a rodiny. Přestože o svátcích vzpomíná na to, co se povedlo i nepovedlo, nespojuje tento čas s bilancováním: „Bilancuji každé ráno, když se probudím a nic mě nebolí.“

Velkou část rozhovoru věnoval Donutil vzpomínkám na natáčení Pelíšků. Film, který se zapsal do dějin české kinematografie, byl podle něj zpočátku plánován pouze jako televizní inscenace. Herci i štáb však brzy pochopili, že vytvářejí výjimečné dílo. „Během natáčení panovala uvolněná atmosféra plná humoru. Báli jsme se jen toho, aby se diváci bavili stejně jako my. Naštěstí zbytečně, “ vzpomínal.

Donutil ocenil výjimečnou kvalitu scénáře, režie a hereckých výkonů, které přispěly k obrovskému úspěchu filmu. Mezi jeho oblíbené scény patří například emotivní scéna jeho postavy, kdy se po vpádu ruských vojsk pokusí o sebevraždu, protože se jí zhroutí celý svět. „Ta mě vždycky dojme. Moje žena zase vždy brečí smíchy pokaždé, když vidí scénu, v níž odmítnu zabít kapra, se kterým jsem byl před tím ve vaně. Pelíšky jsou úžasné i tím, že v nich vždy objevíte něco nového. Film je plný drobných detailů, které zůstávají skryté při prvním sledování, “ doplnil.

Donutil rovněž reflektoval odkaz své herecké generace, která prošla tvrdým výcvikem na školách, jako je JAMU. Vzpomněl na náročné podmínky, které formovaly jejich univerzálnost a schopnost zvládat široké spektrum hereckých dovedností: „Na divadle jsme museli umět vše – tančit, zpívat, žonglovat. Měli jsme pocit, že jsme hvězdy. Jenže když jsme se pak ocitli v Paříži, zjistili jsme, že je na každém rohu deset herců lepších než my. To nás naučilo pokoře.“

Zmínil i výzvy, kterým čelí mladí herci dnes, včetně jeho syna Martina Donutila. Přiznal, že příjmení mu otevřelo dveře, ale zároveň přineslo komplikace: „Jeho cesta je těžší, protože je můj syn. Přesto doufám, že se jednou bude říkat: ‚Otec Martina Donutila byl také herec.‘“

Donutil také reflektoval proměnu české kultury a její vliv na společnost. Kriticky se vyjádřil k současným pohádkám, které podle něj postrádají jednoduchost a přímočarost klasických příběhů jako Sůl nad zlato nebo Šíleně smutná princezna. Rozhovor zakončil přáním k Vánocům. Posluchačům popřál zdraví, klid a více vzájemné tolerance: „Ať se vše zklidní a ať se máme rádi.“

Rozhovor můžete kromě Youtube poslouchat jako podcast - najdete je na Spotify, Apple Podcasts i na našem webu.